Usagi Yojimbo

Kdyby vám nekdo vehementne vnucoval comics, jehoz hlavními hrdiny jsou zvírátka, nejspís byste si pomysleli, ze mentální vek dotycného nepresahuje deset let a ze vás ohodnotil stejne, za coz byste mu mozná dokonce hned i jednu vrazili. Kdyby ten clovek dále tvrdil, ze je toto dílo vyvedené zásadne v cerné a bílé barve, asi byste si pomysleli, ze se jedná o nejakou infantilní mangu, a nastvali byste se jeste víc. A kdyby vám ten nestastník navíc tvrdil, ze se jedná o úplne seriózní a ve své podstate geniální samurajské historky, odhaduji, ze byste ho v jeho vlastním zájmu okamzite znehybnili a privolali k nemu odbornou pomoc s bílou sanitkou a slusivou vestickou se zapínáním vzadu. Ach, jak hrozne byste se vsak ve vsech ohledech mýlili!!!

Comicsová série, která splnuje vsechna výse uvedená kritéria, nese název Usagi Yojimbo a mojí úlohou ted bude presvedcit vás o jejích kvalitách drív, nez dorazí nabusení sanitáci. Alibisticky proto hned na úvod predestru, ze je to vlastne vsechno úplne jinak.

Usagi Yojimbo znamená v prekladu neco jako „králícek – telesný strázce“. Hlavním hrdinou je opravdu králík, nicméne hodne antropomorfní. Chodí vzprímene jako clovek, místo predních pacek má ctyrprsté rucicky, nosí saty, boty, zbrane a k tomu vsemu i mluví. Je to v podstate takový clovícek s králicí hlavou a usima svázanýma do samurajského ohonu. Obdobný jev platí pro vsechny inteligentní bytosti v Usagiho svete. Zeny mají obvykle obliceje kocek, muzi nosí hlavy psu, medvedu, lvu, nosorozcu a mnoha dalsích zvírat. (Jak v takovém gulási funguje genetika a rozmnozování, o tom je lepsí ani nepremýslet.) Jenom kone vypadají jako kone a normálne se na nich jezdí a funkci divoké zvere zastupují jakési prerostlé jesterky.
Jak uz jsem naznacil, Usagi je samuraj, z cehoz automaticky plynou historické a spolecenské reálie jeho sveta. Jedná se o krajinu geopoliticky ne nepodobnou stredovekému Japonsku, se kterým má spolecný také jazyk, architekturu, mytologii, spolecenský systém, písmo,… No proste je to Japonsko na zacátku sedmnáctého století se vsím vsudy. Az na to, ze vsichni kolem mají zvírecí hlavy a nekteré mytologické bytosti nejsou tak úplne mytologické. Jo, a taky tu z casu na cas funguje magie, ale to vsechno jsou jenom detaily, kterými se nenechte zmást.

Usagi je teda králícek samuraj. Není to vsak ledajaký samuraj. Usagi je totiz nejlepsí. Kdyz vám prozradím, ze jeho plné jméno zní Mijamoto Usagi, ti veci znalejsí uz zacínají tusit, kdo byl jeho prapuvodním vzorem. A skutecne, nebyl jím nikdo jiný nez nepremozený mistr sermu Mijamoto Musashi, autor Go Rin No Sho (Kniha peti kruhu) a zakladatel skoly Dvou Mecu. Tento legendární sermír inspiroval radu autoru mnoha zánru, myslím vsak, ze jeho pojetí v comicsu Usagi Yojimbo patrí mezi ta nejoriginálnejsí.

Venujme se ted konecne chvíli hlavnímu hrdinovi. Jako mladícek podstoupí Usagi trénink u poustevníka Katsuichiho, kde dostane nejenom skvelou skolu sermu, ale taky skolu chování a pravého samurajského kodexu. Po skoncení výcviku nastoupí do sluzby k lordu Mifunemu, kde stráví nekolik let jako jeho pobocník. Jednoho dne vsak lord Mifune padne v bitve. Usagi opustí bojiste s utatou hlavou svého pána (to aby nepadla do rukou neprítele) a stává se roninem (cili samurajem bez pána). Od toho dne se více méne bezprizorne potuluje po kraji, odmítne vsak nastoupit dráhu povalece, lupice nebo zoldnére (coz byl castý osud roninu) a nadále si uchovává své morální hodnoty. Potírá zlo vsude, kde ho vidí, pomáhá slabým a utlacovaným a rozhodne nikdy neváhá nabídnout svuj mec do sluzeb dobré veci. Z casu na cas je také proti své vuli zmanipulován nebo zatazen do boje, kterému by se radeji vyhnul, vzdy vsak ví, na kterou stranu barikády se má postavit.

Autorem Usagiho je Stan Sakai, clovek s dost netradicním zivotním osudem, který mel rozhodne nemalý vliv na jeho tvorbu. Narodil se 25.3.1953 v Kyoto v Japonsku, dalo by se tedy predpokládat, ze je Japonec, a podle fotografií to tak i vypadá, i kdyz to krestní jméno je dost matoucí. Ve veku dvou let presídlil s celou rodinou na Havaj, kde strávil dalsích 22 let a kde také vystudoval Havajskou univerzitu. Pak se prestehoval do Pasadeny v Kalifornii a zde – pokud je mi známo – zije dodnes.

Sakai zacínal nejdrív jako letterer, k jeho pracím patrí napríklad lettering v comicsech „The Legend of Kamui“, „Groo the Wanderer“, ba dokonce i „Spiderman“. Velice záhy vsak zacal také sám kreslit a netrvalo to ani moc dlouho, nez se mu podarilo svojí osobitou kresbou zaujmout. Tezistem a nosnou osou jeho tvorby je Usagi Yojimbo, který se záhy po svém vzniku stal doslova kultem.

První nácrtky a nápady na comics o Usagim vznikaly uz v roce 1981. Zajímavé je, ze puvodne se melo jednat o realistický comics o Mijamoto Musashim, v prvních verzích má proto jeste jednoznacne lidské rysy. Pozdeji vznikl nápad udelat hlavnímu hrdinovi králicí hlavu a Usagi byl na svete. Tento nápad se velice zalíbil Steveovi Gallacimu, séfredaktorovi nove vzniknuvsího vydavatelství „Thoughts and Images“, který pro svuj magazín „Albedo Anthropomorphics“ hledal presne neco takového. Historicky první príbeh s Usagim se proto objevil v roce 1984 v tomto casopise, a to v jeho druhém císle. Posléze pak zahostoval jeste v dalsích dvou císlech.

V roce 1985 nastal díky Eastmanovi a jeho zmutovaným zelvím ninjum opravdový boom cernobílých príbehu s antropomorfními zvíraty v hlavních rolích a na této módní vlne se svezl i Usagi. V roce 1986 prechází k vetsímu a solventnejsímu vydavatelství Fantagraphics, kde se nejdríve objevuje nepravidelne v magazínu Critters a posléze dostává i vlastní radu (1987-1993, 38 císel). Po odeznení módní vlny, kterou vetsina „zvírátkovských“ comicsu vubec neprezila, rezignuje Fantagraphics i na Usagiho, který se tak dostává pod krídla vydavatelství Mirage. Zde setrvává mezi lety 1993-1995 (16 císel) a je trochu netradicne vydávaný v barve. Nakonec se v roce 1996 dostává do vydavatelství Dark Horse, pod jehoz hlavickou vychází dodnes (zatím cca 60 císel).

Za svoji práci byl Stan Sakai celkem patnáctkrát nominován na cenu Willa Eisnera. Získat se mu ji zatím podarilo trikrát, a to v roce 1996 v kategoriích „Talent Deserving of Wider Recognition“ (cili talent zasluhující vetsí pozornost) a „Best Letterer“, a v roce 1999 v kategorii „Best Serialized Story“ za minisérii „Grasscutter“ (Usagi Yojimbo, vol. 3, císla 13-22). Krome toho je také drzitelem dvou Haxtur Award (spanelská comicsová cena) za rok 1999 v kategoriích „Best Short Story“ a „Best Script“, opet za minisérii „Grasscutter“.

Tyto a mnohé dalsí úspechy a ocenení nepochybne svedcí o tom, ze si série Usagi Yojimbo zasluhuje pozornost kazdého správného comicsového fanouska. V cem je její kouzlo a síla? Tezko ríct. Je to práve to „neco“, co pri jejím ctení pocitujete kdesi v okolí pátere, ale nedokázete to slovy definovat. Rekl bych, ze je to predevsím zpusobeno zvlástním charakterem jejího autora. Stan Sakai, svým myslením, náhledem na vec a zpusobem vyjadrování, stojí jakoby mezi dvema svety, americkým a japonským. Stejne tak je Usagi Yojimbo dílo na pomezí zánru i médií a nutno ríct, ze z obojího vyuzívá to nejlepsí. Není to manga, ale není to ani klasický americký comics. Styl kresby je americký, ale vyprávení príbehu a fázování deje je spís japonské. Sakai evidentne zná japonský svet a rozumí mu, podává ho vsak tak, aby mu rozumel i „neJaponec“.

Pokud se zamyslíme nad obsahem jednotlivých príbehu, zjistíme, ze ve vetsine prípadu se nejedná o nápady nijak zvlást originální. Jsou to vesmes klasické samurajské historky, které hodne cerpají ze skutecné japonské historie a mytologie, dovedne vyuzívají osvedcená schémata a postupy zánru a prílis daleko z nich nevybocují. I navzdory tomu, zase je tu to „cosi“ (mohli bychom to nazvat atmosféra), co vám dovolí si je plne vychutnat a spokojene prikývnout nad jejich rozuzlením, ackoliv nebude nijak prekvapivé. V tom práve spocívá genialita mistru, neboli receno slovníkem kucharu: ingredience jsou klasické, recept více méne také dobre známý, ale pri pouzití toho správného mnozství a pomeru korení, které nejde okoukat, vznikne úplne jiné a neopakovatelné jídlo. Stan Sakai je takový mistr kuchar, který míchá klasické i docela neotrelé ingredience do na první pohled trochu podivného, ale ve své podstate velice konzistentního a novátorského guláse. Svoje remeslo zvládá na výbornou. Nenudí, neopakuje se, nemoralizuje, jenom s lehkou nadsázkou a prívetivým úsmevem nabízí obcas témata k zamyslení. Hlavne a predevsím vsak vypráví príbeh, bez prehnaných ambicí ci poselství, proste dobrý dobrodruzný príbeh.

Velikým bonusem (nezbytným nejspís k tomu, aby se jakákoliv série mohla stát kultem) je úzasná rozmanitost a bohatost sveta, ve kterém se Usagi pohybuje. Kdyz si uvedomíme, ze celá série cítá k dnesku uz hodne pres stovku sesitu (sebraných do 15 booku, které obsahují desítky kratsích i delsích príbehu), nemela by nás prekvapovat rozlehlost reálií a propracovanost pozadí príbehu, ani velké mnozství vedlejsích kladných i záporných postav a slozitá historie jejich vzájemných vztahu. Navzdory pomerne nevelkému rozsahu nekterých príbehu jsou vsechny jednající postavy vykresleny velice plasticky a hodnoverne a mnohé z nich si velice rychle oblíbíte stejne a mozná i víc nez samotného hlavního hrdinu.

Za pozornost stojí také kresba. Je natolik osobitá a jiná, ze kazdý, kdo si bude aspon pet minut prohlízet kterýkoliv Sakaiho výtvor, pozná uz pak jeho práci okamzite kdykoliv a kdekoliv. Ac se to v americkém comicsu moc nenosí, vychází Usagi zarputile v cernobílé podobe, která mu ale mimorádne slusí a umocnuje jeho vztah k japonské manze. (Výjimkou je jenom tech 16 dílu od Mirage, které ale pozdeji vysly sebrané ve dvou boocích, kde uz jsou ve verzi cernobílé, a pak tri barevné speciály.) Barevné bývají pochopitelne obálky, které dokazují, ze se Sakai barvicky nebojí pouzívat a ze mu to s nimi jde velice dobre. Musím se vsak priznat, ze mne osobne se casto jejich cernobílé verze líbí víc.

Shrnutí na záver: Usagi Yojimbo je sice comics o zvírátkách, na jeho plné vychutnání vsak prece jenom budete potrebovat trochu vyssí mentální vek nez zminovaných deset let. Ano, skutecne se jedná o comics cernobílý, ale rozhodne to není manga (a uz vubec ne infantilní), i kdyz je tezké definovat, co to vlastne je. A ano, jedná se o seriózní samurajské historky, které, ackoliv mají hlavne za cíl vyprávet príbeh, tomu, kdo je bude císt pozorne, muzou nabídnout i mnoho materiálu k premýslení.

P.S.: Kdo by se chtel o králíckovi samurajovi dozvedet víc, at mrkne na:
www.usagiyojimbo.com. Musím ríct, ze tak komplexní a zároven prehlednou internetovou stránku jsem uz dávno nevidel. Novinky v dení kolem Usagiho se pak dozvíte na stránkách jeho soucasného vydavatele cili na adrese www.darkhorse.com.

Autor: Ludovít Plata
Tento clánek byl publikován 13.6.2002 - dalsí clánky od tohoto autora